Verfügbarkeit: Operace Bílá hora a černá totalita

Operace Bílá hora a černá totalita: Díl 2. Dlouhá černá totalita (1648-1781)

Gespeichert in:

Bibliographische Detailangaben
1. Verfasser:	Čermák, Vladimír 1946- (VerfasserIn)
Format:	Buch
Sprache:	Czech
Veröffentlicht:	Praha Mare Czech 2014
Ausgabe:	Vydání 1.
Schriftenreihe:	Edice Mezi nebem a zemí svazek č. 3
Online-Zugang:	Inhaltsverzeichnis Register // Personenregister Literaturverzeichnis
Beschreibung:	Literaturverzeichnis Seite 229-239
Beschreibung:	279 Seiten Illustrationen
ISBN:	9788086930589

Internformat

MARC


LEADER	00000nam a2200000 cc4500
001	BV042245201
003	DE-604
005	20210514
007	t
008	141217s2014 a\|\|\| \|\|\|\| 00\|\|\| cze d
020			\|a 9788086930589 \|9 978-80-86930-58-9
035			\|a (OCoLC)903576021
035			\|a (DE-599)BVBBV042245201
040			\|a DE-604 \|b ger \|e rakwb
041	0		\|a cze
049			\|a DE-M457 \|a DE-12
084			\|a OST \|q DE-12 \|2 fid
100	1		\|a Čermák, Vladimír \|d 1946- \|e Verfasser \|0 (DE-588)142027723 \|4 aut
245	1	0	\|a Operace Bílá hora a černá totalita \|n Díl 2. \|p Dlouhá černá totalita (1648-1781) \|c Vladimír Čermák
250			\|a Vydání 1.
264		1	\|a Praha \|b Mare Czech \|c 2014
300			\|a 279 Seiten \|b Illustrationen
336			\|b txt \|2 rdacontent
337			\|b n \|2 rdamedia
338			\|b nc \|2 rdacarrier
490	1		\|a Edice Mezi nebem a zemí \|v svazek č. 3
490	0		\|a Edice Mezi nebem a zemí
500			\|a Literaturverzeichnis Seite 229-239
773	0	8	\|w (DE-604)BV042212319 \|g 2
830		0	\|a Edice Mezi nebem a zemí \|v svazek č. 3 \|w (DE-604)BV042212299 \|9 3
856	4	2	\|m Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment \|q application/pdf \|u http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000004&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA \|3 Inhaltsverzeichnis
856	4	2	\|m Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment \|q application/pdf \|u http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000005&line_number=0002&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA \|3 Register // Personenregister
856	4	2	\|m Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment \|q application/pdf \|u http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000006&line_number=0003&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA \|3 Literaturverzeichnis
940	1		\|n oe
999			\|a oai:aleph.bib-bvb.de:BVB01-027683263
942	1	1	\|c 900 \|e 22/bsb \|f 09032 \|g 4371
942	1	1	\|c 200.9 \|e 22/bsb \|f 09033 \|g 4371
942	1	1	\|c 200.9 \|e 22/bsb \|f 09032 \|g 4371
942	1	1	\|c 900 \|e 22/bsb \|f 09033 \|g 4371

Datensatz im Suchindex

_version_	1804152787862290432
adam_text	OB5AH Predmluva k 2. dilu ................................................... 4 Role cerné totality v ceskÿch déjinâch............................... 112 4.1. Pozdni cerna totalita ......................................... 112 4.1.1. Kchronologii let 1649-1781 ............................... 113 4.1.2. Josefinskâ „perestrojka“ na „wiener“ zpüsob............... 118 4. 2. K vyskytu reliktû cerné totality v dnesni dobë ............... 119 5 Diskurs k odpovëdnosti za Bilou horu a za jeji nâsledky............... 128 5.1. K pilifùm pobëlohorské totality................................ 131 5.1.1. Vse nebo vâlka ........................................... 132 5.1.2. Praktiky cernototalitniho rezimu v Cechâch................ 135 5.2. Skutecnÿ vitëz tricetileté vâlky v Cechâch a cerna normalizace. 138 5.3. Budoucnost barokniho a pobarokniho katolicismu v Cechâch ...... 153 5.4. Nëkteré dopady na nârodni mentalitu............................ 164 6 Portréty vybranÿch osobnosti z doby CT ..............................173 6.1. Pavel Strânskÿ ze Zapské Strânky - exulant z Pimy.............. 174 6.2. B. A. Balbin - stalker Tovarysstva Jezisova.................... 175 6.3. Rychtâr Vavâk z Milcic - vlasteneckÿ katolik................... 179 7. Bilâ bora jako syndrom ..........................................181 7.1. Tabu a rekonstrukce pobëlohorské minulosti .................... 187 7.2. Mÿty a bludy pobëlohorské doby................................. 190 7.2 1. Mÿty rekatolizace..................................... 190 7.2.2. Bludy rekatolizace.................................... 194 7.3. Vybrané vysledky T-analÿzy ................................ 197 7.4. Mlceni dëjepiscû ........................................ 201 7.5. Kandidâti zapomnënl........................................ 207 7.6. K otâzce dalsiho rozpracovâni problematiky................. 220 Dosiov - o Cirkvi a o ceské spolecnosti................................226 Seznam pouzitÿch pramenù a literatury...............................229 Seznam zkratek......................................................234 276 -- Prílohy: Príloha 1 - Malÿ slovník casto pouzívanyeh termínu ...........235 Pííloha 2 - Rejstrík vyznamnÿch jmen .........................242 Príloha 3 - Potografická príloha..............................246 Jmennÿ rejstrík k 2. dílu.....................................274 — 27? — llWf FJ5W l 2 D(LU Upozornení: následující seznam se tÿkà jmen obsazenÿch v textu od auto-rovy predmluvy k posledni kapitole, vcetnë poznámek. Jmennÿ seznam Albrecht Smificky: 52, 149 Cromwell O.: 15 Albrecht z Valdstejna: 37-43, 48, 83, Caifa: 159 102, 129, 150-152, Cermák M.: 138 165, 211 Cermák V.: 29, 210 Andersen: 62 Cemín H. z Chlumce: 97 Andropov J.: 225 Cornejová I.: 118, 134 Arendtovä H.: 174-175 Cumpeiík: 68 Aristoteles: 58, 165 Dacickÿ M. z Heslova: 71 Arnost z Harrachu: 14-15, 88, 151 Dawkins R.: 11, 100 Aron R.: 174-175 Denis E.: 28, 72, 87, 151 Baibin B.: 17 , 33, 60-61, 71, 80, Descartes R.: 55,81 86-87, 127-137, Diezenhofer: 68 174, 182 Dlask: 127 Beccam/nus: 53 Dobner: 129, 148 Beckovsky F.: 19, 71, 128 Durych J.: 72 Bellarmini: 226 Dzerdzinskij E: 101 Benda F.: 68 Edison T. A.: 188 Benes E.: 26, 153, 189, El Greco (Theodorikus): 63, 69 201 Evans R. J. W.: 131, 133 Beran: 173 Ferdinand L: 17, 36, 40 Berwid-Buquoy J.: 203, 206 Ferdinand II. (téz Stÿrskÿ): 39-^tl, Besier G.: 94 47-49, 52, Bilek T.: 6, 7, 28, 36, 70, 72, 54, 88, 129, 144, 150-151, 176 151-152, 165 Bluma A.: 195 Ferdinand III.: 14, 16, 29, 77 Brandi R: 68 Fergusson: 98 Braun M.B.: 68 Ferro M.: 147 BreznSv L.: 101, 225 Fischer: 159 Broidrick J.: 170 Forman M.: 64 BrokoffF.M.: 68 Frantisek I.: 89-90 Buben M. M.: 70 Fridrich V. Falcky: 38, 49, 149, 212 Budovec V. z Budo va: 67, 97, 102 Fridrich Vilém: 84 Bûzek V.: 150 GindelyA.: 28, 36, 72, 144, 151 Carl von Fridrich: 174-176 Gontz M.: 53 Catalano A.: 84, 152 Gorbaëov M.: 117 Cervantes: 31, 55 Grimmelhausen: 17,31 Clarke A.: 147, 217 Gross: 68 — 274 — Habervesl: 5, 45, 70, 127-128, 132,150-152 Hailey: 139 Hâjek z Libocan: 129, 159, 174 Harant K. z Polzic a B.: 97 Hasek J.: 113,121,141,159 Havel V.: 189 Havlicek: 153 Hazdra Z.: 118, 153 HayJ. L.: 21 Herostrates: 189 Heydrich K: 119, 159, 201 Hitler A.: 119, 120, 203 Hobbes: 15 Hollar V.: 37 Hus J.: 27, 74, 95, 102, 182, 225 Husâk G.: 209 Chadimovâ: 74 Chenaux R: 101 Chânovskÿ: 80 Chruscov N. S.: 218 Ignâc z Loyoly: 53, 102, 170 Jakoubek ze Stribra: 225 Jan Jenik z Bratric: 54, 127 Jebavÿ F.: 203 Jirâsek A.: 6, 70, 72, 139, 174 Jirl J. z Nâchoda: 49, 150 Jiri Vilém: 84 Josef IL : 22, 24, 34, 78-79, 82, 87, 89, 91, 124, 166, 168, 195 Jungmann B.: 13, 34 Kalista Z.: 72 Kalvin: 223 Kant L: 57 Kaplir ze Sulevic: 52 Karel Gustav L: 41 Karel L : 15 Karel IL Stÿrskÿ: 52 Karel IV.: 88, 129, 197 Karel VI. : 19-20 Karel st. ze Zerotina: 49 Karel z Lichtenstejna: 48 Karel Albrecht Bavorskÿ: 20 Katerina Medicejskâ: 53 Kavka R: 84, 149-151, 170 Klaus V: 203 Kiement XIV: 21 Klima A. : Rhlesl M. : Kohout R: Kolâf R: Kollâr J.: Kolumbus K.: Komenskÿ J. A.: 150-151 48 68 195 13 189 5, 31-32, 37, 54, 70,127-128, 182 Koniäs A.: 18, 80, 130, 137, 182 Konrad z Veehty: 164 Konstantin (clsar): 44 KopernikM.: 57,59 Kounic: 21 Kozeny: 208 Kryl K: 61, 211 KfenJ.: 180 Kucera J. R: 47, 130, 134 KusänskyM.: 59 KutnarR: 73 Lainez: 170 Lamormain/e V: 39, 51, 53 Leopold L: 17 Leopold VI.: 118 Lesny I. : 188 Lichtenstejn — viz Karel z Lichtenstejna Locke J.: 18,55 Loewenstein, B.: 113, 119 Ludvik XIV: 17 Luther: 95, 223 Mächa K.: 13 Magni — viz Valerian M. Machiavelli N.: 55, 99 Maly J.: 72 Marie Terezie: 20, 166, 195 Marmelukovä E.: 124, 138 Martinic Bofita J. : 17, 47, 51, 135,151 Martinic Ignäc Bernard: 17, 60-61, 134-136, 165 Masaryk T. G.: 28, 189 Matyäs II.: 47^18 Maximilliän I. Bavorsky: 49, 52, 212 Mendel B.: 168 Mengin: 52 Menzies G.: 93 MikojanA.: 101 275 — Mikuläsek E: 226 Schlick Milic z Kromefize: 225 -viz Slik Mlynäf Z.: 23, 101, 117 Schwarzenberg A. R: 19 Montaigne: 55 Schwarzenberg J. A.: 84, 118 Moravec E.: 159, 164 Sixtus II.: 226 Morozov R: 86 Skala P- ze Zhofe: 70, 127-128, 132 Müntzer T. (tez Münzer): 106 Slavata V.: 37, 47-48, 52, Musil J.: 192 71 150 Myslivecek: 68 Smith A.: 21 Necas R: 143,215 Spinoza B.: 17, 55 Nepomucky J.: 19, 51, 159 Stalin J. V: 69, 101, 203 Neumayr A.: 188 Stränsky R: 5, 37, 70, 127, 132 Newton L: 18 Strugacti A. + B.: 136 Nietzsche F.: 57 Svätek J.: 72 Palacky R: 7, 13, 22, 34, Skreta K: 68 132, 147, 211 Skutina V: 118,153 Pavel IV. (tez Caraffa): 223 Strougal L: 209 Pekaf V.: 72, 138 Slik J. O (tez Schlick): 102, 211 Pesina T. z C.: 71, 127-128, Slik J. : 48 134, 136 Steyer V: 17 Petr L: 18 Sväb K: 51 Picker H.: 120 Talmon: 174 Piombovä R: 94 Thurn Jindrich: 49, 70, 128, Pius XL: 29 154, 212 Pojar M.: 149, 154 Tilly: 41 Popper K: 174-175 Tomas Akvinsky: 58 Pubiöka R: 71 Tomäsek: 26, 29, 201 Pruzinskij: 203 Tomek W. W.: 72 Rabelais: 55 Tosovsky: 159 Rak J.: 118, 130, 134 Trochta: 172 Rasin J. S. z Ryznburka: 129 Urbänek V: 45, 152 Ratzinger J. Valdstejn (tez Benedikt XVI.): 61, 227 - viz Albrecht z Valdstejna Rembrandt van D,: 188 Valerian M.: 114 Rettigova M. D.: 11, 13, 34 Vaväk R J.: 11, 13, 85, 127, Reychrtovä: 150 137-141, 157 Rezek A.: 72 Vavrousek R: 134 Rimel S.: 53 Veneovsky E.: 188 Rokossovskij: 101 Vilem II. - Bavorsky: 52 Rousseau, J. J.: 57 Vitelleschi: 53 Rudolf II.: 197 Vlnas: 118 Rusnok J.: 159 Voigt M. A.: 71, 148 Samuelson: 208 Vollnhals C.: 175 Santini: 68 Vyborny: 197 Sarkander: 159 Watt J.: 21 Sealsfield Ch. : 11 Wernisch M.: 154 Shakespeare W.: 20, 31, 188 Wiberforce W. W.: 22 276 — Wiklef: 95 Zikmund Lucembursky: 192 Winter E.: 72 Zlämal B.: 90, 151, 158 Winter Z.: 72 Zlobicky J. V.: 21 Witte H. de: 42 Zwingli: 106,223 Wojtyla: 101 Zelivsky J.: 27 Zeman M : 205 Bayerische Staatsbibliothek München — 277 — MTCVW Baibin, B.: Obrana jazyka slovanskeho, zvläste ceskeho. Prümyslovä tiskäma, 1923 - Pametni näpis. Vysehrad, Praha 1988 Bartos, R, M.: Deset stati z ceskych dejin. Pokrok, 1941 Beinert, W.: Male dejiny krestanskeho mysleni. Karmelitänske nakl. K. Vydrl, 2012 Besier, G.: Svaty stolec a Hitlerovo Nemecko. Vetrne mljrciy, Brno 2008 Bilek, T.: Dejiny konfiskacl v Cechäch po roce 1618. Praha 1882 - Dejiny Rädu Tovarysstva Jezisova vübec a v ceskych zemich zvlasf. Praha 1896 - Dejiny Tovarysstva Jezisova a jeho püsobeni v zemich ceskych. 1886 - Statky a jmeni koleji jezuitskych, vlastnich kostelü a bratrstev a jinych üstavu v krälovstvi ceskem od cisare Josefa II. zrusenych. 1893 Bittnar, V.: O ceskem baroku slovesnem. Praha 1940 Boorstin, D. J.: Clovek hledajici. Prostor, 1999 Broidrick, J.: Jesuita Petr Kanisius (1521-1597). Refugium, 2012 - Rozslfeni jezuitü. Societas, 2005 Buben, M.M.: Encyklopedie fädü a kongregaci v ceskych zemich. III/4. svazek. Libri, 2012 Burke, R: Jazyky a spolecenstvi v rane novoveke Evrop^. LN, 2011 Büzek, V. a kok: Spolecnost ceskych zemi v ranem novovöku. LN, 2010 — 231 — Bùzek, V., Král, R(edds.): Clovëk ceského raného novovëku. Argo, 2007 Catalano, A.: Zápas o svëdomi. Nakl. Lidové noviny, 2008 Clarke, A.C.: Konec dëtstvi. Baronet, Praha 2005 Cechura, J.: Ceské zemë v letech 1584-1620. První Habsburkové na ceském trunë IL Libri 2009. Cermák, V.: Cirkvi? Proc? In Tvorba, 1990, c. 33, str. 16-17 - O ceském národním vëdomi a jeho vztahu ke vzniku ceského baroku. Rigorózní práce, FF UK Praha 1971 - Operace Listopad 1989. NV, 2012 - Operace Srpen 1968. NV, 2011 - Operace tJnor 1948. NV, 2010 Cernÿ, V: O bàsnickém baroku. Praha, 1937 - Pamëti 1945-1972. Atlantis, 1992 Cornejová Ivana: Tovarysstvo Jezisovo. Jesuité v Cechách. MF, Praha 1995 - Ferdinand II. (in Ryanová M., Vorei R: Cestí králové. Litomysl,Paseka 2008 Cornejová, I., Rak, J., Vinas, V: Ve stinu tvÿch kfldel. Habsburkové v ceskÿch déjinách. Grafoprint Neubert, 1995 Dacickÿ, Mikulás z Heslova: Prostopravda. Pamëti. Petrù E., Prazák E. (edds.), 1955 David, Z.: O utrakvismu. 2012 Dawkins, R.: Bozi blud. Academia, 2010 - Sobeckÿ gen. MF, 2001 Dawson, Ch.: Rozdëleni nebo reforma západního kfesfanstva? Vysehrad, 2008 Dëjiny Rakouska. Kol. autoru. LN 2002 Delumeau J.: Strach na Západé ve 14.-18. století I-IL Praha, 1997-1999 — 232 — Denik rudolfinského dvofana. Adam mladsi z Valdstejna 1602-1633. Edds. Koldinskâ M, Mata R. Argo, 1997 Denis, E.: Cechy po Bilé höre, F. Simâcek, 1911 - Konec samostatnosti ëeské. 1912 Dnesni polemika o vcerejsi privatizaci. Ed. Jakl L., publikaee c. 3/2013. Institut Vâclava Klause, 2013 Doba bëlobiorska a Albrecht z Valdstejna. Ed. Prokes J. Praha, 1934 Englund, D.: Nepokojnâ léta. Historie tricetileté vâlky. Praha 2000 Evans, R. J. W.: Vznik habsburské monarchie 1550-1700. Praha-Argo, 2003 - Rudolf IL a jeho svët, MF, 1997 Fiala J.: Temno, doba Koniâsova. Nakl. Eman 2001 Fialovâ, L. a kol.: Dëjiny obyvatelstva ceskÿch zemi. Praha 1996 Ferro, M.: Tabu dëjin. P. Mervart, 2010 Forbelskÿ, J.: Spanëlé, Rise a Cechy v 16. a 17. stoleti. Osudy generâla B. Marradase. Praha 2006 Frais, J.: Reformy Marie Terezie a Josefa IL. Akcent, 2005 Fridrich II., Velikÿ: Antimachiavelli. Eko-konzult, 1999 Friedrich, C. J.: The Age of the Barock. 1610-1660. NY, 1952 Fukala, R.: Sen o odplatë. Epocha, 2005 Fülop-Miller, R.: Moc a tajemstvi jezuitu. Rybka Publ., 2000 Gazi, M. (ed.): Schwarzenberkové v ceské a stredoevropské kultumi historii. C. Budëjovice, 2008 Goff, J. le: Pamët a dëjiny. Argo, 2007 - 233 - Hanzal J.: - Pobëlohorskà rekatolizace v jizních Cechách. J. sb. Hist. 48, 1979, 181-191 - Rekatolizace v Cechách a její historickÿ smysl a vyznam. In Sb. hist., 37/1990, 37-91 - Rozvoj nizsích skol v Cechách na konci 18. Století. UUCP 7, 1966 (93-117) - Cesty ceské historiografie 1945-89. Praha 1999 Hasek, J.: Osudy dobrého vojáka Svejka I-IV. Nase vojsko, 1981 Havlícek, F.X.: Poslední na Hluboké. Papyrus, 1994 Hebeis, M.: Cerná kniha Církve. Knizní klub, 2012 Hitler, A.: Monology ve Vûdcovë hlavním stanu 1941-1944. Aurora, 1995 Hroch, M. a kol.: Encyklopedie dëjin novovëku 1492-1815. Nakl. Libri, 2005 Hughes, H., S.: Historie jako umënl a jako vëda. Svoboda, 1970 Humphrey, N.: Prach duse. Praha, 2012 Chenaux, R: Katolická církev a komunismus v Evropë (1917-1989). Rybka Publ., 2012 Ignác, z Loyoly: Poutník. Societas, 2002 Janácek, J.: Valdstejnova pomsta. CS, 1992 - Valdstejn a jeho doba. Svoboda, 1978 Jeffers, P.H.: Temná tajemství Vatikánu. Nakl. XYZ, 2011 Jeník, Jan z Bratfic: Z mÿch pamétí. 1947 Jezuité a Klementinum. Kol. autorú pod vedením A. Richterové a I. Comejové. Národní knihovna CR a Ceská provincie TJ, 2006 Jodi, M.: Promëny kresfanství. Tomás J., 2005 Kalista Z.: Ceské baroko. ELK, 1941 - Ceská barokní gotika a její zdárské ohnisko. Bmo, 1970 - Valdstejn. Historie odcizení a snu. Vysehrad, 2002 — 234 — I Känsky, H.: Hora, L.: P. Antonín Koniäs. UÜVPP, 1991 Katolickä cirkev v Ceske republice. Vyd. CBK, 2013 Kavka, F.: Ohlednuti za padesäti lety ve sluzbe ceskemu dejepisectvi. Praha, 2002 - Bilä hora a ceske dejiny. Garamond, 2003 Kavka, E, Styblovä, A.: Husitsky epilog na koneilu tridentskem a püvodni koncepce Habsburske rekatolizace Cech. Praha, 1968 Klima, A.: Cechy v obdobi temna. Praha 1958 - Dlouhävälka (1618-1648). Slovo, 1996 Koldinskä, M,: Krystof Harant Z Polzic a Bezdruzic. Cesta intelektuala k popravisti. Litomysl-Paseka, 2004 Knoz, T.: Karel st. ze Zerotína- subjektivní anamnéza. CCM 82, 1997, - Karel st. ze Z. Don Quijote v labyrintu svëta. Praha 2008 - Pobëlohorské konfiskace. Brno, 2006 Krchñák, A.: Cechové na Basilejském snëmu. Trinitas, Svitavy 1997 Krofta, K.: Dëjiny selského stavu. Praha 1949 - Nesmrtelnÿ národ, Od bílé Hory k Palackému. Praha 1940 Krystufek, F. X.: Vseobecny církevní dëjepis. III. díl. Novÿ vëk. Kníz. arcib. knihtiskáma, 1892 Kucera, J. R: - 8. 11. 1620 - Bílá hora - o potracení státu. Praha. Havran 2003 Kucera, J. P, Rak, J.: Bohuslav Balbín a jeho misto v ëeské kultufe. Praha, 1983 Küng, H.: Reforma, reformace nebo protireformace. 2006 - Co je Církev. Cesta, 2000 Kutnar, E, Marek, J.: Pfehledné dëjiny ëeského a slovenského dëjepisectvi I, IL 1997, 1998 — 235 - Locus pietatis et vitae. Sb., Eds.: Cornejovä L, et al. UK, Skriptorium, 2008 Louthan, H.: Obraceni Cech na viru. Rekatolizace po dobrém i po zlém. Nakl. Ribka, 2011. MacKenney, R.: Evropa sestnâctého stoleti. Vysehrad, 2001 Mata, R: Svët ceské aristokracie (1500-1700). Praha 2004 Maur E., Grulich, J. (edd.): Dëjiny migraci v ceskÿch zemlch v novovëku. Praha 2006 McLuhan, M.: The Gutenberg Galaxy. London, 1967 Melmukova, E.: Patent zvanÿ tolerancni. MF, 1999 Menzies, G.: 1421- rok, kdy Cliiané objevili svët. MF, 2004 Mikulâsek, R: Jezuité kdysi a dnes. Praha, Société, 1994 Mikulec, J.: Pobëlohorskâ rekatolizace v ceskÿch zemich. SPN,1992 - 21. 7. 1627 - rekatolizace slechty v Cechâch: ci je zeme, toho je i nabozenstvi. In Havran, 2005 - Poddanskâ otâzka v baroknich Cechâch. HiÜ, 1993 Mikulec, J. a kol.: Cirkev a spolecnost raného novovëku v Cechâch a na Moravë. Hiu AV CR, Praha 2013 Milton, J.: Areopagitika aneb fee o svobodë tisku. Praha 1945 Munck, T.: Evropa sedmnâctého stoleti 1598-1700. Vysehrad, 2002 Nejezchleba, T: Jan Jesenius v kontextu renesancnl filosofie. Vysehrad, 2008 Neumann, J.: Ceskÿ barok. Praha, 1969 Ostrovskâ, S.: Predehry k velkému zâpasu aneb cestami 16. a 17. stoleti. J. Krigl, 2001 Owen, D.: Nemocni u moci. Paseka 2011 — 236 — I Payrleitner, A,: Raküsane a Cesi. Svärlive pfibuzenstvi. Nakl. Barrister ^Principal, 2003 Pekaf, V.: Albrecht z Valdstejna. Academia, 2003 - Bilä hora. Praha, 1921 - Z duchovnich dejin ceskych. 1941 Pekny, T.: Historie Zidü v Cechäch a na Morave. Sefer, 2001 Peträh J.: - Poddany lid na prahu tficetilete välky. Praha, 1964 - Staromestske exekuce. Praha, 2004. Picker, H.: Hitlerovy rozhovory u kulateho stolu. Alpress, 2005 Pijoan, J.: Dejiny umeni/7. Odeon, 1981 Polisensky, J., Kolman J.: Valdstejn - ani clsaf, ani krai. Academia, 1995 Popper, K.: Otevfenä spolecnost a jeji neprätele, I.—II. Praha. Oikumene, , 1992-1994 Ratzinger, J.: Müj zivot. Brno, Barrister + Principal, 2005 Rejchrtovä, N.: Vaclav Budovec z Budova. Praha, 1984 Rekatolizace v ceskych zeitlich. Francek, J.(ed.). Pardubice, 1995 Roedl, B.: Dejiny Paraguaye. Nakl. LN, 2012 Sartori, G,: Teöria demokracie. Archa, Bratislava 1993 Sealsfield, Ch.: Rakousko, jake je. Odeon 1992 Schindling, A.: Utväfeni konfesl, konfesionalizace a multikonfesionalita jako zakladni problem evropskych dejin v 16. a 17. stoleti. CCH 106, 2008, s. 80-108 Smisek, R.: Cisafsky dvür a dvorskä kariera Ditrichstejnü a Sehwarzenberkü za vlady Leopolda I. Ceske Budejovice 2009 — 237 — Sousedik, S.: Valerian Magni. Praha Vysehrad, 1983 Spidllk, T.: Ignäc-starec. Refugium, 2005 Strakos, J.: Pocätky obrozeneckeho historismu a Mik. Ad. Voigt. L. Kuncir, 1929 Stränsky, R: Cesky stät. Okrik. SNKL, 1953 Strugacky, A.+ B.: Stalker. Smena, 1987 Sindelar, B.: Vestfälsky mir a ceskä otäzka. Praha, 1968 Skutina, V: Cesky slechtic Frantisek Schwarzenberg. Rozmluvy, 1990 Slechta stfednl Evropy. Eds. Hazdra Z., Horcicka, V, Zupanic, J., ÜSTR CR, FF UK, 2011 Stefanovä, D., Horsky, J.: Rekatolizace a rodinne soudy a kulturni zivotni svet. Panstvi Frydlant-sonda do soupisu podle viry (in Sbomik prlspevkü z konference v rijnu 1993 v Jiclne. Jicln 1995 (str. 131-144) Sterikovä, E.: Strucne o pobelohorskych exulantech. Kalich publ., 2005 Urban, K.: Ceske a slovenske dejiny do roku 1918. Svoboda, 1991 Urbänek, V: Eschatologie, vedenl a politika. C.Budejovice, 2008 Urzidil, J.: Maly pruvodce dejinami Cech. Fraktäl, 2005 Valdstejn. Eds. E. Fuiikovä, L. Cepicka. Academia, 2007 Välka, J.: Ceskä spolecnost v 15.-18. stoleti II. Belohorskä doba - spolecnost a kultura „mamyrismu“. Praha, 1983 Vencovsky E.: Dusevni zivot Rudolfa II a jinych osobnosti. 1993 Vesely, R: Dominik Duka, Modemi a oblibeny. Petrklid, 2011 Videhsky podll na pocätcich ceskeho närodniho obrozeni. Edd. Vintr, J. a Pleskalovä, J. Academia, 2004 — 238 — I Vit, Karel: Bankérskâ rodina de Witte. Diplomovâ prâce. FF UK, 1952 Vondra, R.: Osobnosti ceské historié. Praha, 2009 Votÿpka, V: Paradoxy ceské slechty. J. Jiskrovâ-Mâj, 2005 Werniseh, M.: Politické myslenl evropské refromace. Vysehrad, 2011 Winter, E.: Josefinismus. Praha, 1945 Winter, Z.: Dëje vysokÿch skol prazskÿch od secessl cizlch nârodù po dobu bitvy bëlohorské (1409-1620). Praha 1897 Zlâmal, B.: Prirucka ceskÿch clrkevnich dëjin (I-X). Olomouc CMHF, 1970 Casopisy a noviny: Lidové noviny, Prâvo (viz) Vodickovâ, S.: Papezovi spioni. Securitas imperii c. 19, 2011, str. 110-142 Vondruska, R: Pedofilové v sutanë. In Reflex, 2013, c. 24- str. 48-54 Internet (a intemetové casopisy): Berwid-Buquoy, J.: Terra inkognita zvanâ Vâclav Klaus. Z 27. 1. 2008 Britské listy z 20. 2. 2013 (Dokument Hledânl ceské identity v Bavorsku a v katolictvi) Novotnÿ, J., Polak, F.: Tajné dëjiny jesuitû. I.—VIII. 2008 (internet) Skobllk J. (ThDr.): Nâsili ve sluzbë pravdy (na Google) Üstavni soud vyhlâsil nâlez tykajici se cirkevnich restituai (Brno TZ 33 /13) in www. Usoud.cz Veselÿ, J. M.: Tridentskÿ ri tus www.Prvnizpravy.cz Prâvni normy apod.: Zâkon c. 428/2012 Sb. O majetkovém vyrovnâni s cirkvemi a nâbozenskÿmi spolecnostmi — 23? — SEZ^AM ZfffiW AV = akademie ved Cirkev = Rimskokatoliekä cirkev CV = curriculum vitae (zivotopis) CCH = Ceskoslovenskä cirkev husitskä CR = Ceskä republika (pfed 1993 tez CSR alias Ceskoslovenskä republika apod.) CT = cemä totalita (eerny totalismus) Gensek = generälni tajemnik üstredniho vyboru komunisticke strany HiÜ AV CR = Historicky üstav AV CR HT = hnedä totalita KDIS = kandidätskä disertace KSC = Komunistickä strana Ceskoslovenskä (pozdeji KSCM) NA = Närodnl archiv Nakl. = nakladatelstvl NEP = novä ekonomickä politika NN = Nezävisle noviny RT = rudä totalita SD = Soudobe dejiny Sov-veda (tez S-veda) = sovetizovanä veda (alias pseudoveda) SSSR = Svaz sovetskych socialistickych republik StB = Stätnl bezpecnost T-analyza = Tamara analyza TJ = Tovarysstvo Jezisovo ÜSD AV CR = Üstav pro soudobe dejiny AV CR ÜSTR CR = Üstav pro Studium totalitnieh rezimü CR — 240 W-oha i Slovnik castëji pouzivanÿch terminû Následující soubor pojmu s prislusnÿm vÿkladem nenahrazuje ani dostup-né slovniky zamërené na podrobnëjsi vÿklad vÿznamu jednotlivÿch terrai-nù, ani odbomou literatura, která je v textu této práce zmlnëna v sou-vislosti s vÿse uvedenÿmi pojmy. Vÿbër a vyklad dale uvedenÿch pojmu, stejnë jako jejich zarazení do této prílohy, vychází z faktu, ze se s tëmito slovy operuje rûznë a jejich pouzívání bÿvà proto rozmanité. Komentáíe pHpojené zde k jednotlivÿm termlnum by tedy mëly usnadnit porozumënl událostem, která se ve sledovaném obdobi staly, vcetnë jistého sjednocenl jejich vÿkladu. Akt = restituera zàkon c. 242 z 8. listopadu 2012. Zàkon, kterÿ byl ne-korektnë pripravován a nanejvÿse problematicky schvalovân, umoznil Cirkvi a 15 dalslm cirkvim a nâbozenskÿm obeim (s vÿjimkou Bratrské jednoty baptistu, která jej odmitla) ziskat majetek v hodnotë minimâl-në 132 miliard Kc s odvoláním na majetky, které mëly bÿt po 25. ùnora 1948 ùdajnë Cirkvi ukradeny Viz duvodová zpráva in http://www.nsp. Cz/sqw/text/tiskt.sqw. Podstatná cást majetku, kterÿ si Církev zcásti pfivlastnila jiz v pfedhusitském obdobi, vsak préstala bÿt majetkem Cirkve jiz pred Bilou horou. Dilem v dusledku aktivit katolického pan-stva (v cele s cisarem Zikmundem) v podobë zàstav (majetky Cirkve byly tehdy vnímány jako jen trûnem propûjcenÿ majetek), zcásti die rozhodnutí càslavského snëmu z roku 1421 v souladu se ctyrmi praz-skÿmi artikuly z 6. cervna 1421 (die nichz se Církev mêla vrâtit do sta-vu chudoby v souladu se svÿmi vlastnimi nëkdejsimi proklamacemi) z vlastnlho rozhodnutí jejich nejvyssích domácích predstavitelû. Basi-lejskÿ koncil v roce 1434 tyto artikuly potvrdil, ale zmënil treti arti-kul ohlednë majetkû Cirkve tak, ze prislusnici Cirkve od té doby opët smëli vlastnit za urcitÿch podmínek osobní i jinÿ majetek. V roce 1575 vsak Církev vlastnila uz jen pët procent pudy v království. A i ty byly z vÿznamné cásti habsburskÿmi panovniky Cirkvi odejmuty v nàsle-dujlclm 45 letech do Bilé hory v dusledku vâlek s Turky (v podobë dal- — 241 — sích zástav církevního majetku panovníkem, ktery z nich financoval své potíeby, vcetné veden! konfliktu s Osmanskou rísí). V dobé tzv. „povstání ceskych stavu“ uz nebylo prakticky co konfiskovat Církvi ani jako trest za její neprátelské aktivity vúci ceskému stavovskému státu, s vyjimkou osobních majetku (treba arcibisku-pa a jinych prelátú). Právé proto po Bílé hore uz nedoslo - a ani nemohlo dojít - k zádnym restitucím církevního majetku. Trun resil svúj problém spojeny s predchozím vyvlastnéním Církve prizná-ním tzv. solné dañé Církvi, coz meló narovnat jejich majetkové vztahy. Majetek Církve presto po Bílé hore prudce a nekontrolované vzrostl v dúsledku rozsáhlych, ale nelegálních operad (konfiskáty, podíl na ka-ládé, vydírání ajiné podobné nezákonné praktiky, spojené s poskytová-ním nucenych placenych sluzeb v podobé napr. povinnych zpovédí, príp. poplatku za ruzné úkony, spojené s kazdodenní nábozenskou cinnos-tí). Církev, vcetné jezuitského rádu, se tímto zpüsobem postupné stala v Cechách velmi bohatym subjektem, aniz k jejím majetkum existova-la rádná dokumentace o tom, jak byl nabyt. Za Josefa II. doslo proto k jeho znacné redukci v podobé vyvlastñování Církve tak, aby stát nad nékterymi (predevsím hospodárskymi) jejími cinnostmi získal kontro-lu. Vyvlastñování církve pokracovalo ve znacném rozsahu i za Frantis-ka I. a posléze vedlo (7. kvétna 1874) k prijetí zákona o církevním jméní a nadacích, stejné jako zákona c. 329 v roce 1920 uzákoñujícího prevod dríve nelegálné získanych majetku do správy nadací a bank. Pozdéji to vedlo k prijetí dalsích právních norem. Církev tak fakticky préstala primo vlastnit takové majetky. Byly spravovány (mnohé z nich prakticky jiz od Josefa II.) státními úredníky tak, aby z jejich vynosu mohly byt hrazeny nékteré náklady na úhradu potreb Církve. Církev podle téchto legislativních norem neméla az do roku 1991, kdy získa-la novym zákonem o restitucích více nez 600 nemovitostí (vcetné cásti Národního divadla!), zádny takovy majetek. Kromé nich tedy neméla az do kodifikace Aktu právo vlastnit dalsí majetek. Získany majetek dle Aktu byl tedy - podobné jako po Bílé hore - získán opét pou-zitím spinavych mocenskych praktik, spojenych nejspíse s taj-nymi dohodami o restitucích vyménou za souhlas transformací. ateismus = racionálním poznáním podlozené presvédéení, sdílené v dnesní dobé ve svété odhadem minimálné desetinou lidské populace, ze existuje moznost dosazení pokrocilého védéní a také vzdélanosti, ko-respondující se stále se rozvíjejícími poznávacími schopnostmi naseho druhu, získanymi v prübéhu jak biologické, tak sociální evoluce. Lidé nejsou tedy odkázáni jen na niéím nepodlozeny, iracionální vyklad své- — 242 — ta, v némz zijí, i kdyz znacná cást jejich védéní züstává zatím neúplná. A. je zpúsob osvobozování naseho druhu od iraeionalismu, nevédéní a s nimi spojenych povér a zivota ve lzích. Jestlize pred vi ce nez stoletím a. jesté nebyl vyznamnéji rozsíren, v dalsím století vzhledem ke stále více akcelerovanému rozsirování a prohlubování vzdélanosti múze jít jiz o vétsinovy názor, spojeny mj. s odmítáním existence nadprirozena jako principu intervenujícího do vyvoje svéta i lidstva, jehoz podstatou je nevíra ve zpusobilost lidstva jako celku se rozvíjet. A. vychází z tobo, ze minulym vyvojem nabyté dispozice (vcetné efektivnéjsího vyuzívá-ní lidského mozku a pokroku v organizování velkych spolecností) usnadñují lidem jak orientad v okolním svété, tak prezití lidstva. Lze se tedy obejít bez „berlicek“ v podobé tak mlhavych entit jako Búh a ji-nych forem nadprirozena (v jakékoliv podobé). Stále se rozsirující védéní umozñuje díky principu zvysujíeí se komplexity poznání desifrovat dosud neprozkoumané jevové podoby svéta, ve kterém zijeme a identi-fikovat podstatu naseho bytí zpúsobem odpovídajícím jeho prirozenosti bez apriorné formulovanych predstav, operujících s existencí nadpfi-rozena. Tedy objevovat a odhalovat jej takovy, jaky reálné je, a pfitom se aktivné podílet na jeho rozvoji. Opírá se predevsím o predpoklad, ze v pokrocilych velkych. spolecnostech lze spolecné s jinymi lidmi hledat pri vyuzití principu synergie nové cesty k rozvoji dalsích, jes-té vétsích a intelektuálné rozvinutéjsích spolecností. Takto stimulova-ny a. otevírá lidstvu cesty k získání dosud neobjevenych materiálních a intelektuálních zdrojú a usnadñuje hledání zpusobü, které umozñují lidskym spolecnostem pfezít. Podporuje tím dalsí aktivní rozvoj lidí bez spoléhání se na neexistující pomoc „shury“. V principu tedy jde u téchto procesü (cest) o obdobu samo-sebe-realizujících se projektü, jejichz ho-rizont vyvoje sméruje do budoucnosti a ke sjednocování lidského druhu. Pfitom vycházejí z minulyeh zkuseností, vcetné téch, které byly získá-ny pri prekonávání starsích, dríve neresitelnych problémü. A. se opírá predevsím o dúvéru ve vzdélávání, zalozeného na védeckém, kritickém a ovéreném poznávání a jeho aplikacích (jak v podobé teehnologického, tak jiného rozvoje) spojeného se zivotem ve stále vétsích a slozitéjsích VS, coz umozñuje prekonávat zastarávající nábozenské predstavy, opí-rajicí se o postoje a názory spojené s vírou v nadprirozené síly a lépe porozumét minulosti spolecností, k níz patríme, véetné minulosti (i nábozenské) celého lidstva. A. béhem tohoto procesu prochází transforma-cemi, kdy jeho starsí formy jsou nahrazovány pokroéilejsími. V dúsled-ku jejich prezívání - a následnym samovyvojem téchto reliktü - váak vznikají také pseudoateismy, které jsou ale jen jakoby sekulámími, ideologizujíeími formami nábozenství, predstavujícími pro tradiéní ná- — 243 — bozenské struktury konkurencní subjekty (vcetné védeckého ateismu). Jejich podoby, a tedy ani obsahy, nemají s racionálné, moderné pojatihn a. vsak nic spolecného. Búh = jeden z „produktú“ vyvoje nábozenského myslení v raném období vyvoje velkych spolecností spojeny s presvédcením, ze existuje entita mimo cas a prostor, tedy i mimo déjiny lidstva a vesmíru, schopná tyto procesy a jevy rídit. Existuje mnoho podob B., resp. bohú v závislosti na stupni rozvoje nábozenskych predstav v rüznych spolecnostech. Po-jem B. byvá napr. odvozeny z premyslení o otázkách spjatych s püvo-dem svéta a prícin déní, tedy z myslení spojeného s hledáním odpovédí na otázky a problémy, k jejichz resení lidstvo zatím postrádá schopnosti (související s tzv. transcendentnem). V premyslení o B. je také vyjádre-na touha mnoha lidí po nalezení jistoty, resp. autority a hledání smyslu své vlastní existence, coz podporuje vytvárení mytú, vcetné zaméñová-ní korespondujících hypotéz za tvrzení doprovázené rituály. Slovo B. (bozstva, apod.) se vzhledem k jeho spojení s urcitym nábozenstvím lisí (z hlediska obsahu slova) i podle úrovné rozvoje kritického myslení, do-sazeného v dañé dobé s rozvojem spolecností spojenou civilizad, vcetné vzdélanosti. Vypovídá tedy predevsím o myslenkové úrovni lidí, kterí se k dañé predstavé B, hlásí. Církev (zde s pocátecním velkym písmenem C jako synonymum rímské, rímskokatolické ci svaté C. - velké písmeno v názvu ne-slouzí k priorizaci této formy cirkve pred jinymi krestanskymi církvemi) = instituce vytvorená püvodné k podpore katolické nábo-zenské víry na základé spolecného sdílení urcitého vyznání, rízená ku-rií, sídlící ve Vatikánu. Nékdy se jako synonymum kurie uzívá i po-jem Svaty stolec. Jako je mnoho podob víry, existuje i hodné institucí oznacovanych a oznacujících se také jako cirkve. Katolická C. byla aje v prubéhu cea 1700 let dlouhé doby (zvlásté po kodifikaci Nového záko-na na koncilu v Nicei) vytvárena v Evropé jako multifunkéní struktura, angazující se jak v duchovním, tak ve svétském déní. Nékteré její starsí podoby sice jiz dávno zanikly, ale v teologickych vymezeních souéasné C. mohou prezívat jako néco, co je údajné i dnesní C. imanentní. Pu-vodné vsak slo o nemajetné spolecenství, slouzící potrebám nábozenské obce predtím, nez se krestanství stalo státním nábozenstvím, coz vedlo v jizní a západní éásti Evropy ke slucování jednotlivych obcí vérících v jedinou universální, tedy katolickou C.. V tomto procesu, ktery zá-sadním zpusobem zasáhl do vyvoje krestanství, doslo ke zméné víry spojené püvodné s ocekáváním brzkého konce svéta (poslední soud, — 244 — apokalypsa) v néco jiného. V dúsledku tobo se C. pretransformovala (v jizní, stfední i západní Evropé) do podoby mocenského nástroje v cele s papezskou kurií, jejíz hlavou byl príslusnymi preláty voleny papez. K tomu poslouzil napr. falzifikát s Konstantinovou donací, pocházejlcí z raného stredovéku, odhaleny jako podvod, ale az v r. 1440. V násled-né diferenciad C. na vérící obec a prelátskou cást v dobé, kdy préstala byt funkcní idea blízícího se konce svéta a s tím spjatych chiliastickych clánku víry, získala prelátská C. faktickou autonomii v této organizad a její dnnost nejenze nebyla nadále odvislá od potreb vérících, ale na-opak. C. si následné privlastnila právo diktovat vérícím, v co a jak mají vérit, vyuzívajíc k tomu mj. i svého monopolu v prístupu k Bibli. Preláti nebyli od té doby dosazováni do svych pozic z povérení od vérící obce, ale s podporou struktur svétské moci, s nimiz se propojili. V katolické C. tak vznikl cézaropapismus (púvodné tentó termín souvisel se snahami rady byzantskych císaru dostat pod kontrolu C., nikoliv naopak). Tedy spolecenství oltáre a trünu jako integrace duchovní a svétské moci. C. v pozdéjsích fázích svého vyvoje zacala proto fungovat jako parazitická mocenská sít, tézící z cílené posilovaného strachu vérících z toho, co bude s nimi po smrti. Operovala s predstavou své aktivní spoluúcasti na jejich spasení, pricemz snaha dosáhnout spasení byla aje pro vérící, hlásící se ke katolickému ritu, stimulem pro uzavírání cetnych bartero-vych obchodú s C. a s jejími cetnymi substrukturami (od nejnizsích kle-rikü az po papeze). Vérící se ruznymi (vétsinou nepsanymi) smlouvami s C. zavazoval, ze bude nejen dodrzovat stanovená pravidla víry (vcetné financování C.), ale i k poslusnosti vúcí svym samozvanjon ochráncüm v C* Ti se zase oplátkou o (jako pastyri téchto „ovecek“) zavazovali zajis-tit posmi4nbu existenci (ajiné, zkuseností neovéritelné jevy) pro své vé-rící. V zásadé jde vsak o stary známy princip fletadla“ (Ponziho schema) s mnoha predvídatelnymi dusledky pro vyvoj jak C., tak jednotlivych vérících. „Letadlo“ nabyvá rovnéz financní podoby, pokud jsou veskeré penézní dary a pfíspévky vnímány jako vklady, o které pecují ochránci víry s tím, ze cím vyssí je vklad vérících, tím vétsí je jejich nadéje na spasení (aspoñ dle tvrzení C.). Cerná totalita/totalismus, dále jen CT = systém vládnutí, zavedeny púvodné v Cechách Církví za podpory Habsburkü. Nékdy je tentó pojem zaméñován také za katolickou reformad v Cechách, protireformaci, re-katolizaci, príp. za dúsledek tzv. koncesionalismu, odvozeny od zásad augspurského míru, postihující ale jen cást projevu tohoto totalismu (podle M. Jodia slo o koncepci, kterou nazval „matkou vsech totalit“). Adjektivum „cerná“ v termínu CT je spojeno s barvou jezuitské sutany — 245 — (viz „Jezuité“) , ktefi byli v ceské spolecnosti papezem povëreni provedenim nâsilné rekatolizace. KLerofasistické rezimy zrizené ve XX, stoleti v fade zemi, vcetne Slovenska, jsou modemizovanymi podobami CT Dispenz = prominuti, zprostëni od nëjakého zâvazku, resp. osvobozeni od nëj, které mûze udëlovat napr. papez. Konkrétnë jde o prominutl zâvazku mlcenlivosti ve vëeech zpovëdi, coz Clrkvi umoznovalo vyuzlvat takto zlskané informace pro realizaci svÿch zâmërû a pritom deklaro-vat jeji neporusitelnost. Jezuité ss vojensky organizovanÿ fâd Cirkve, zalozenÿ v roce 1534 a schvâ-lenÿ papezem v roce 1540. Jeho jâdrem byla skupina extrémisticky orientovanÿch katolikû, pfisahajicich vedle tri bëznÿch slibû i vërnost papezi. Snazili se bÿt asertivni navenek, ale pritom fundamentalisticky zalozeni a extrémnë horlivl ve vztahu ke spoluvërcûm a nesmiritelni k jinovërcûm. Vystupovali jako mec a stlt kurie s dlouhodobë zamëre-nou strategii. Stoupence a dais! „tovaryse“ zlskâvali prostrednictvim svÿch vychovnÿch aktivit. Své odpûrce naopak likvidovali. Pro mno-hé jezuity kllcovÿm a skutecnÿm cllem jejich snazeni byla moc — casto ve spojenl s majetkem. Kacir, kacirstvi = pokus jednotlivce, prip. mens! ci vëtsi skupiny lidi, o vlastnl vÿklad viry, odlisujicl se od platné teologie a jejich kodexû natolik, ze to prislusné cirkve (nemusi vzdy jit jen o C.) ohrozuje. Resp. ohrozuje to jeden z hlavni principû krestanské viry, konkrétnë existen-ci ûdajné vnitrni jednoty a tedy i benefity z ni vyplÿvajici. Vzhledem k rozdëleni kresfanstvi na mnozinu zâkladnich zpûsobû viry a mno-ho z nich vychâzejicich cirkvl, ale i vzhledem k promënlivosti Cirkve v case, jde stejnë jen o jejich hypotetické nâzory o sobë samÿch. V ex-trémni podobë mûze hereze (alias k.) vést k vytvâreni dalsi nové cirkve, prip. k odmitnuti dosavadniho vÿkladu viry, coz mûze bÿt bud odmit-nuto ostatnimi krestanskÿmi ci jinÿmi clrkvemi, anebo naopak mûze vést k pfijeti do jejich struktur. V pripadë C. jedinou instituci, kterâ mâ prâvo zâsadnë mënit dogmata a rituâly — predchozim vÿvojem jiz prekonané — je od stredovëku koncil (drive synod), svolâvanÿ zpravidla jen jednou ci dvakrât za stoleti. Papez, jehoz nâstrojem jsou rûzné kon-gregace a cirkevni komise, mûze v urëité mire korigovat nâzory svÿch predchûdcû na to, jak a v co se mâ vërit. Sankce vûci kacirûm (prip. nevëricim, tedy ateistûm) jsou uplatnovâny v sirokém spektru a maji za üëel ochrânit Cirkev pred neschvâlenÿmi zmënami. — 246 Kristus = virtuälni bytost, jejiz geneze pochäzi z doby prohluboväni krize fimske spolecnosti v 1. az 2. stoleti. Jeji püvodni podobu vytväfely tzv. svate texty v knihäch (evangeliich — kanonickych, synoptickych i jinych) evangelistü. Pocätky teto kreace pravdepodobne sahaji pfinejmensim az k sekte Kumränskych v 3. az 2. stoL pfed n. 1., kde postava Ucitele spravedlnosti vykazuje fadu shodnych, byt obecne formulovanych zna-kü (s postavou Krista), v pozdejsich evangeliich (vcetne velkeho mnoz-stvl tzv. apokryfnich evangeliich) vsak ne vzdy s Kristem spojovanych Charakteristik. Jednim z vyznamnych propagandistü unifikovaneho fenomenu Krista jako Bohem revitalizovaneho Jezise byl napf. Pavel z Tarsu. Vsechny tyto a dalsi iniciativy souvisely s vytväfenim virtuälni osobnosti vyjimecneho, charismatickeho jedince, püsobiciho üdajne v chaotickem obdobi (bohatem na revolty i na välecne konflikty) na üze-nii Palestiny v prubehu 1. stoleti n. 1. mezi jejimi tehdejslmi obyvateli. Jejich touhou i potfebou bylo nalezt mezi sebou jedince s mesianistic-kjhni znaky (Spasitele), ktery by je z krize tehdejsi spolecnosti vyvedl. Z mnoha pokusü o „konstrukcia takove osobnosti v ruznych evangeliich se postupne vyselektovaly jako „nejvhodnejsiu tri kanonickä evange-lia, shrnutä spolu s dalsimi texty do obsahu Noveho zäkona a kodifi-kovanä v Nicei v r. 325 jako ta jedine „sprävnä“. Pozdeji — kdyz vira ve Spasitele zacala zit svym vlastnim zivotem — uz bylo z praktickych düvodü obtizne sdelit verleim, kteri v tuto konstrukei uveüli, ze jde jen o myty. Kult Jezise Krista zacal näsledne zit svym vlastnim, byt opet virtuälnim zivotem. Postava K. vyjadrovala v podobe jemu pfikläda-nych vyrokü a cinü jednu z tehdejsich pfedstav o Mesiäsovi, ktery byl ocekävän, ale nebyl poznän jako Mesiäs. Vjeho üdajnem poselstvi byla hledäna a nalezäna vychodiska z problemu lidi zijicich v obdobi velkyeh zmen. Neexistuji zädne prime (napf. archeologicke) dukazy existence K., a tedy ani reälnosti teto postavy v dejinäch. Jeho üdajnä zjeveni lze vysvetlit jako projev psychickych poruch tech, kteri meli byt adresätem pfislusneho zjeveni. Monoteismus = forma näbozenskeho vedomi vznikajici uz od staroväku v ruznych kulturäch velkyeh spoleönosti s cilem sjednotit siroce se roz-vijeji kulty nadpfirozenych entit, bytosti a jevu do jednodussi podoby, kterä by byla pro tehdejsi zpüsob vlädnuti, smefujici k centralizaci, pfi-jatelnejsi. Nektere z tächto forem existovaly jen relativn^ kratöi dobu (napf. kult Zarathrustry ci fimskeho cisafe jako jedineho boha), jine se staly zäkladem velkyeh a dlouhotrvajicich näbozenskych soustav (juda-ismus, kfestanstvi, isläm) a vyvijeji se az do svych soucasnych podob. Postupne se vnitfne diferrencovaly, takze vznikaly ruzne platformy m. — 247 — související s rûznÿmi konfesemi. K nim se hlásí nëkdy i velmi pocetné skupiny vëfieieh. Geneze monoteistickÿch forem viry v radë prlpadû nejspise sou vísela s vyuzíváním starsí sakrální terminologie, vcetnë Boha, resp. bozi existence, pro pojmenování základních (ne vzdy pres-në definovanÿch) principû fungování velkÿch spolecnosti, vcetnë penëz, financních operací apod. Misto nenábozenského (profánního) kultu penëz jako reàlnÿch hybatelu déni a základních atributu moci (moc a bo-hatství jedno jsou) byly pro jejich uctívání pouzity tzv. sakrální terminy (bùh apod.), které jim mëly poskytnout vyssí autoritu. V pozdëjsi dobë (od raného novovëku) vznikly a stále jestë vznikají zcela dalsí nové for-my viry v nadprirozeno a rûzné svëtonâzorové struktury, které lze pri-fadit k monoteismu zvlástního typu. V nëm uz Bùh byvá nahrazován konkrétnëjsim (a z hlediska vládnutí jednodussim) principem Vudce, Stranou apod. Jde mj. o velká sekulární nábozenství spjatá s moderní-mi totalitarismy. Také ve vÿvoji katolické Cirkve lze od raného novovëku tuto tendenci pozorovat. Nábozenství = v nejobecnëjsim smyslu slova vira v nadprirozeno; jde o pouziti schopnosti viry (generované vëdomim) k podpore nicim re-àlnÿm nepodlozeného tvrzeni. N. vychází z predpokladu, ze vse, co se tÿkà nasi existence, mohlo bÿt vytvoreno (misto evoluce je v ràmci kre-acionismu napr. vyuzíván tzv zàzrak stvoreni). Soucástí n. je vedle viry vzdy vsak i nevíra v opacné, resp. jiné názory nez ty, které s urcitou vírou souvisejí. Vira sama o sobë je synonymum nadëje (v mnoha vÿ-znamech tohoto slova). Dokonce i ve vëdë, kde mà podobu hypotéz, tedy predpokladû, ze by to tak mohlo bÿt. Také mà svûj vÿznam v ateismu, kterÿ rovnëz muze operovat s vírou, ale vÿhradnë v nenábozenské po-dobë (napr. dûvëry ve schopnost rozumu a vëdy hledat a nachâzet cesty rozvoje velké spolecnosti). Existuje mnoho ruznÿch podob viry s nâbo-zenskou konotaci v podobë urcitého n. U nás je stále jestë nejrozsirenëj-sí variantou n. „katolicismus“ (existují ale i formy viry spojené s Jedim, s UFO apod.). Základem nâbozenské viry je i nedûvëra (nevíra) v evolu-ci prirody jako v procès, kterÿ mohl vést ke vzniku clovëka a spolecnosti. Tedy i nedûvëra v názor, ze clovëk-jedinec jako prislusnik specifického biologického druhu by mohl bÿt pûvodnë produktem evoluce, zatimco spolecnost ve smyslu velké spoleënosti by mohla bÿt vÿsledkem az po-mëraë nedávného, spontánního ci socioinzenÿrského (resp. jiného nez evoluëniho) vÿvoje. Pràvë vznik velkÿch spolecnosti je nejspise spojen s existenci viry v nadprirozeno. Lidé, zijicl v obdobi po vzniku velkÿch spoleënosti, jsou tedy hybridnim produktem dvou modelû (resp. forem) vÿvoje - prírodního a sociálního. V dobë, nez vznikly velké spolecnosti, — 248 — nábozenství jako takové pravdépodobné nemuselo ani existovat. Nasi predkové neméli podminky (vcetné casu) k tomu, aby se nécím takovym zabyvali (podobné jako to nemají v prírodé jiné druhy, nezijící ve velkych spolecnostech s vyspélou organizovanou délbou práce). Velké spo-lecnosti se ale jiz vyvíjely podle vlastních, tedy lidskych zákonú, které lidé v téchto spolecnostech museli vynalézt (nékterí osvícenci zacali pro tentó proces pouzívat termín „druhá príroda“), aby prezily. Vznik n. nejspíse patrí jen k vedlejsím produktúm v urcité fázi vznikání velkych spolecností, coz vysvétluje i jeho proménlivost. Lze predpokládat, ze k jiné (vyspélejsí) fázi zase patrí odumírání nábozenskych predstav. Novy zákon (dále jen NZ) = oficiální verze zvéstování o narození, cinech, smrti a vzkrísení Krista Spasitele, ktery jako nepoznany Mesiás mél prijit na prelomu letopoctu na svét a predat tehdy zijícím lidem v ob-lasti Palestiny i mimo ni poselství Boha lidem, jak mají zít. Zvlásté dúlezitá byla puvodné pak zvést o konci svéta a o Bozím soudu, na néz se méli vérící pripravit. Nic takového se ale nekonalo. NZ má podobu textu opreného o vybér vyse zmínénych príbéhú v podobé ctyf evan-gelií, doplnénych dalsími texty, zpracovanymi v prubéhu prvních trí století naseho letopoctu. Nékteré z nich byly kanonizované v dobé, kdy se kíestanstvi stalo jádrem nové státní ideologie na sklonku 4. století. Následné se tato evangelia stala základní konstrukcí kresfanského nábozenství, která byla v dalsích staletích dále rozvíjena a doplñována o nové príbéhy (napr. hagiografie) a vyklady (v rámci napr. katolické teologie). Jiná, v té dobé rovnéz vznikající evangelia, byla ale zapome-nuta, resp. zavrzena a znicena. O Církvi (svaté) v nich ale nebyla ani zmínka. Otevrené spolecností = formy organizace velkych spolecností, vycháze-jící z nadéje ve schopnost lidí rozumové resit problémy, které s rozvojem velkych spolecností souvisejí, a umoznit tímto zpúsobem chránit práva kazdého clovéka na svébytny rozvoj v rámci téchto (otevrenych) spolecností, napr. v prodemokraticky orientované spoleénosti. Odmítají proto podrídit se urcitym ideologiím (nejen sekulámím, ale i nábozenskym), které s myslenkou lidskych práv neoperují. Otevrené spoleénosti jsou v tomto ohledu protipólem uzavrenych spolecností. Preláti = církevní vrchnost, která se od ostatní Církve oddélila jiz ve stre-dovéku. K jejím nejvyssím strukturám patrí rímská kurie, tvorená zde sídlícími hodnostári Církve spolu s administrativním aparátem, do-plnénym vybranymi strukturami, zrízenymi pro podporu jejich zájmu — 24 9 — a aktivit, vcetné napf. veden! jezuitského rádu. K pilífüm prelátské ideologie patrí tvrzení, ze existuje jednota mezi p. a vérící obcí. V praxi vsak p. predstavují samostatnou strukturu, fungující zcela nezávisle na vérících jako paralelní systém vládnutí k elitám svétské moci, s ni-miz uzavírá symbiotické vazby. Tím, ze p. jsou nadnárodní (v principu kosmopolitní) strukturou, jsou schopni v téchto vazbách hrát vedoucí roli. Prirozenou tendencí prelátstva je vytváret, podporovat a rozvíjet prototalitní struktury. Na této bázi funguje i Vatikánsky stát. S púvod-ním krestanstvím nemají p. nie spolecného. Sociální zbrañ = nástroj vyuzívany k získání prevahy v konfliktu, ktery na rozdíl od klasickych zbraní je zaméren na erozi, príp. likvidaci spo-lecenskych Struktur protivníka, a tedy i aktivit jiné spolecnosti. K jeho podobám patrí korupee a jiné spinavé sociální zbrané v podobé teroru proti neprátelskym vüdcum, propagandy zalozené na dezinformacích a misinformacích o protivníkovi atd. Blíze v autorovyeh knihách o vel-kych událostech v poválecné ceské spolecnosti, kde jsou analyzovány pfedevsím aplikace sociálních zbraní z vyzbroje rudé totality, Socioinzenyrismus (téz sociální inzenyrismus — dále jen SI) = pokuse-ní totalizátorü. TVurci totalitních systémú vycházeli z toho, ze rozvoj jedince je podmínén nejen spolecnosti, k níz patrí, ale i lidmi, kterí ji reprezentují vuci jinym sociálním subjektúm. Domnívali se, ze upred-nostnéní zvoleného sméru spolecenského rozvoje (ovlivñovaného a ríze-ného direktivné, autoritativné a podle jejich názoru i legitimné jejich - nezrídka i charismatickymi - vudci, tedy tzv. totalitní elitou) je nejlepsí zárukou volby správné cesty do budouenosti. Ve skutecnosti jde casto ale o samozvané sociální inzenyry s velmi spomou kvalifikací pro vytvárení projektü tohoto typu. Uz v praxi raného novovéku slo obvykle o projekty spojené s aplikací násilí (vnitrní teror, války, revoluce apod.), potíebného jak pro uchopení moci v daném spoleéenství, tak také pro její následné udrzení. S jejich zánikem (smrtí) zpravidla jejich projekty koncily. Také éemá totalita byla takovym projektem. Skutecnjhn so-cioinzenyrem zde ale nebyl panovník, ale k tomu pripravení specialisté, púsobící v radách Církve. Synergicky efekt = vysledek spoleéného koordinovaného púsobení rady faktorú, procesü a jevü. Nékdy téz produkt efektivního zpúsobu propo-jování dvou i více energií, jejichz rízenym soubéhem za urcitych podmí-nek müze dojít vlivem vzájemné podpory nikoliv k souétu, ale ke zmno-honásobení takto získanych efektú, coz zpétné vyznamné zvysuje jejich -- 250 funkcnost (viz efekty rozvinuté dëlby prâce napr.). Za nejvyssi produkt synergetiky Ize povazovat vznik a rozvoj tvorivosti, coz byl drive efekt prisuzovanÿ jen Bohu. Tedy i s tlm spojené vznikâni nëceho zcela no-vého, odlisného od vseho dosud vzniklého. Teologie = systematicky utrldënâ dogmata a jiné formule vlry v podobë nescetnÿch vÿkladû v podobë knih, stùdii, clânkû apod,, jejichz témata zpravidla nemajl nie spolecného s reâlnÿm dënlm ani s vëdou. Perma-nentnlmi ûpravami a jinÿmi „inovacemi“ v prùbëhu vÿvoje urcité clrkve jsou jejich prostrednictvim predklâdâny vërlcim nâvody v podobë teolo-gickÿch „pravd“ (dogmat), v co maji vërit, ale i v co nemaji vërit, aby se z nich nestali heretici /kaciri/. Také tlmto zpûsobem ziskavajl teolo-gové jednoduchâ zdûvodnënl k tomu, jak a proc vërit. Nie na tom nemë-ni fakt, ze cetné soucasné teologické nâzory jsou v mnohém podstatnë odlisnëjsi nez starsi verze jedinë sprâvnÿch pravd, die nichz mëly, resp. musely vërit minulé generace vërlcleh (z hlediska tehdejslch vÿkladû by byly proto jejich zastânci kacifi a naopak). Soucâstl teologie kato-lictvi jsou i zâzraky, jejichz obsah se sice velmi casto prie! zdravému rozumu, ale usnadiiuje prijeti pravd, které jsou rozumem neprijatelné. Totalita - alias totalismus, totalitarismus (viz) = teorie i praxe idéologie uzavrené spolecnosti (viz dale). Ve 20. stoleti jde o jednu z altemativ k prodemokratickému modelu rizeni velkÿch spolecnosti (zamërenému na podporu a ochranu lidskÿch prâv, zajisfujici jedincûm zpûsobilost rozvijet se uvnitr velkÿch spolecnosti). I kdyz se pojem totalita a jeho ekvivalenty objevuji v odborné literature az od roku 1923, lze jeho ran-né podoby identifikovat jiz minimâlnë v raném novovëku, kdy vznikl projekt cernototalitnë rlzené spolecnosti (tedy Cirkvi ovlâdané spolecnosti) s cilem vytvorit jeji uzavrenou, dalsi vÿvoj neutralizujici formu. Totalitni spolecnosti vytvâreji specifické struktury a formy, které lze délit napr. na cemou, hnëdou ci rudou totalitu. Lisi se od sebe mnoha znaky. Maji vsak také mnoho podobnosti, vëetnë takovÿch znakû jako „totalitni elita“. Totalitni elita = struktura vùdcich socioinzenÿrû (téz vyssi stranickâ nomenklatura, cirkevni hiérarchie alias prelâti, fxihrer princip), opirajlci se o podporu jim podrizenÿch radovÿch, oddanÿch genossen-tovarisëû--souvërcû (viz partaj, cirkev apod.). Tyto „elitytt jsou zamërené priorit-në po ziskâni moci nezbytné pro vlâdnuti na zlskâni a udrzeni domi-nantniho vlivu v dané spolecnosti. Jejich cinnost vychâzi z presvëdëeni o svém prâvu na ëerpâni jinak silnë omezenÿch zdrojù v podobë majet- — 251 ~ ku a jinÿch privilegii. Spolecnÿm znakem tëchto élit je sdílení urcité-ho svetonázoru (resp. idéologie totality), souvisejícího s presvedcením, ze jsou jedinecní, mimorádní a dúlezití. Podle nich nelze zajistit blaho na Zemi vsem. Je to mozné jen pro vybrané kasty a tzv. vyvolené (tedy je). Vÿsledkem je idéologie zalozená na rozdelení lidí na tzv. posvëcené k vládnutí a na ty ostatní. Tedy na ty, kteríjsou podle nich píedurceni k veden! spolecnosti (vedoucí síla ve spolecnosti apod.) a na ty, kteñ mají bÿt rízeni. Uzavrené spolecnosti = opak otevrenÿch spolecnosti. Koncept vy-chází z predpokladu, ze zvysující se rychlost zmën, s níz se od pocát-ku novovëku stretávají velké spolecnosti, vyvolává reakce ohrozující existenci lidského druhu (nejen válkami, ale i v podobë prudkého ná-rûstu psychickÿch poruch, které jsou vedlejsím produktem prekotného, nëkdy i chaotického vÿvoje). Vede to ke snahám pferusit takovÿ vÿ-voj a ke vzniku tzv. zastavenÿch spolecnosti (jejichz charakteristickÿm znakem je napr. orientace na autarktní ekonomiku). Vëtsinou k tomu dochází za podpory nábozenskych ci sekulárních svëtonâzoru, resp. na nich zalozenÿch strategiích zastaveného vÿvoje velkÿch spolecnosti. Velké spolecnosti (dále VS) = novy typ formování lidskych komunit, k nëmuz dochází na prahu starovëku pfed cea deseti tisíci lety. Vznik a vyvoj tëchto spoleënosti s rozvinutou dëlbou práce a dalsími charak-teristickÿmi znaky umoznil mj. i vznik nábozenstvi a eelÿch nábozenskych soustav, nahrazujících tradiení jednoduché predstavy lidí o nadprirozenÿch souvislostech a prícinách ruznÿch procesü, coz vedlo ke vzniku monoteistickÿch nábozenstvi a pozdëji i ateismu v dúsledku rozvoje racionálního myslení a vëdy. VS umoznily i vznik prvních lidskych civilizací (bëhem dalsích pëti tisíc let). Slo o pomëmë rozmanité struktury, opírající se jiz i o pokroëilou organizad spolecnosti a dalsí cinnosti, umozñující nasemu druhu v tomto období dosahovat synergic-ké efekty. Spolu s tím pak resit problémy, na které jednotlivei ci malá spolecenství nemají fyzickou, intelektovou ani jinou kapacitu. Vznik tëchto VS byl zpoéátku nejspíse vÿsledkem náhodné souhry príznivych (tedy klimatickÿch, genovych a jinÿch) okolností, coz bÿvà v nábozen-skÿch predstavách zaméñováno za zásah nadprirozenÿch sil. Dûsled-kem je mj. to, ze lidé zijící ve VS sdílejí paralelnë dvë základní formy existence. Tedy jak individuální (jako jedinci, resp. osobnosti), tak jako sociální elementy, byf autonomní (obéané napr.). O sladëni této dvojí existence jedincû usilují jak ruzná nábozenstvi, tak svétonázorové ori- 252 — entace sekularniho typu. V dusledku toho vznikly ruzixe formy vladnuti velkym spolecnostem. Nasledne se u nich projevily ruzne trajektorie jejich vyvoje (prodemokraticka, totalitni i jina). VS mohou vzhledem ke sve komplexite navic proievovat snecifickou individualitu a mohou disponovat i velmi zviastni OSOBNOSTL s cimz souvisi die nektervch nazoru i existence tzv. kolektivni pameti ci narodniho charakteru, po-vahv. identity. Zazrak = vyfabulovany pribeh, jehoz pointe chybi racionalni vyklad, pod-lozeny rozborem prigin, odvozenym ze zkusenosti a oprenym o vedecke, tedy racionalne podlozene poznatky. Ma jit o dukaz projevu existence nadprirozenych sil. Za svuj vznik z. vsak predevsim vdecl potrebe (napr. ze strany Cirkve) demonstrovat existenci jineho, nadprirozene-ho sveta tem, kteri by mohli never it a jinak vnlmat svet. Skepse a slepa vira v nadprirozeno jsou neslucitelne. Prijetim zazraku jako neceho prl-tomneho ve svete prlrody, tedy i ve svete lidi, se verici v podstate snazl imunizovat se proti skepsi, a tedy i ztrate (ci aspon erozi) viry. V obdobi racionalismu a rozvoje vedy lze mnohe jejich produkty (v podobe objevu a vynalezu) povazovat za sekularni „anti-zazraky , ovlivnujici nasledne svym pusobenim vztahy lidi k nabozenstvi. 253 —
any_adam_object	1
author	Čermák, Vladimír 1946-
author_GND	(DE-588)142027723
author_facet	Čermák, Vladimír 1946-
author_role	aut
author_sort	Čermák, Vladimír 1946-
author_variant	v č vč
building	Verbundindex
bvnumber	BV042245201
ctrlnum	(OCoLC)903576021 (DE-599)BVBBV042245201
edition	Vydání 1.
format	Book
fullrecord	<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><collection xmlns="http://www.loc.gov/MARC21/slim"><record><leader>02181nam a2200433 cc4500</leader><controlfield tag="001">BV042245201</controlfield><controlfield tag="003">DE-604</controlfield><controlfield tag="005">20210514 </controlfield><controlfield tag="007">t</controlfield><controlfield tag="008">141217s2014 a\|\|\| \|\|\|\| 00\|\|\| cze d</controlfield><datafield tag="020" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">9788086930589</subfield><subfield code="9">978-80-86930-58-9</subfield></datafield><datafield tag="035" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">(OCoLC)903576021</subfield></datafield><datafield tag="035" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">(DE-599)BVBBV042245201</subfield></datafield><datafield tag="040" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">DE-604</subfield><subfield code="b">ger</subfield><subfield code="e">rakwb</subfield></datafield><datafield tag="041" ind1="0" ind2=" "><subfield code="a">cze</subfield></datafield><datafield tag="049" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">DE-M457</subfield><subfield code="a">DE-12</subfield></datafield><datafield tag="084" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">OST</subfield><subfield code="q">DE-12</subfield><subfield code="2">fid</subfield></datafield><datafield tag="100" ind1="1" ind2=" "><subfield code="a">Čermák, Vladimír</subfield><subfield code="d">1946-</subfield><subfield code="e">Verfasser</subfield><subfield code="0">(DE-588)142027723</subfield><subfield code="4">aut</subfield></datafield><datafield tag="245" ind1="1" ind2="0"><subfield code="a">Operace Bílá hora a černá totalita</subfield><subfield code="n">Díl 2.</subfield><subfield code="p">Dlouhá černá totalita (1648-1781)</subfield><subfield code="c">Vladimír Čermák</subfield></datafield><datafield tag="250" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">Vydání 1.</subfield></datafield><datafield tag="264" ind1=" " ind2="1"><subfield code="a">Praha</subfield><subfield code="b">Mare Czech</subfield><subfield code="c">2014</subfield></datafield><datafield tag="300" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">279 Seiten</subfield><subfield code="b">Illustrationen</subfield></datafield><datafield tag="336" ind1=" " ind2=" "><subfield code="b">txt</subfield><subfield code="2">rdacontent</subfield></datafield><datafield tag="337" ind1=" " ind2=" "><subfield code="b">n</subfield><subfield code="2">rdamedia</subfield></datafield><datafield tag="338" ind1=" " ind2=" "><subfield code="b">nc</subfield><subfield code="2">rdacarrier</subfield></datafield><datafield tag="490" ind1="1" ind2=" "><subfield code="a">Edice Mezi nebem a zemí</subfield><subfield code="v">svazek č. 3</subfield></datafield><datafield tag="490" ind1="0" ind2=" "><subfield code="a">Edice Mezi nebem a zemí</subfield></datafield><datafield tag="500" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">Literaturverzeichnis Seite 229-239</subfield></datafield><datafield tag="773" ind1="0" ind2="8"><subfield code="w">(DE-604)BV042212319</subfield><subfield code="g">2</subfield></datafield><datafield tag="830" ind1=" " ind2="0"><subfield code="a">Edice Mezi nebem a zemí</subfield><subfield code="v">svazek č. 3</subfield><subfield code="w">(DE-604)BV042212299</subfield><subfield code="9">3</subfield></datafield><datafield tag="856" ind1="4" ind2="2"><subfield code="m">Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment</subfield><subfield code="q">application/pdf</subfield><subfield code="u">http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000004&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA</subfield><subfield code="3">Inhaltsverzeichnis</subfield></datafield><datafield tag="856" ind1="4" ind2="2"><subfield code="m">Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment</subfield><subfield code="q">application/pdf</subfield><subfield code="u">http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000005&line_number=0002&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA</subfield><subfield code="3">Register // Personenregister</subfield></datafield><datafield tag="856" ind1="4" ind2="2"><subfield code="m">Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment</subfield><subfield code="q">application/pdf</subfield><subfield code="u">http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000006&line_number=0003&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA</subfield><subfield code="3">Literaturverzeichnis</subfield></datafield><datafield tag="940" ind1="1" ind2=" "><subfield code="n">oe</subfield></datafield><datafield tag="999" ind1=" " ind2=" "><subfield code="a">oai:aleph.bib-bvb.de:BVB01-027683263</subfield></datafield><datafield tag="942" ind1="1" ind2="1"><subfield code="c">900</subfield><subfield code="e">22/bsb</subfield><subfield code="f">09032</subfield><subfield code="g">4371</subfield></datafield><datafield tag="942" ind1="1" ind2="1"><subfield code="c">200.9</subfield><subfield code="e">22/bsb</subfield><subfield code="f">09033</subfield><subfield code="g">4371</subfield></datafield><datafield tag="942" ind1="1" ind2="1"><subfield code="c">200.9</subfield><subfield code="e">22/bsb</subfield><subfield code="f">09032</subfield><subfield code="g">4371</subfield></datafield><datafield tag="942" ind1="1" ind2="1"><subfield code="c">900</subfield><subfield code="e">22/bsb</subfield><subfield code="f">09033</subfield><subfield code="g">4371</subfield></datafield></record></collection>
id	DE-604.BV042245201
illustrated	Illustrated
indexdate	2024-07-10T01:16:16Z
institution	BVB
isbn	9788086930589
language	Czech
oai_aleph_id	oai:aleph.bib-bvb.de:BVB01-027683263
oclc_num	903576021
open_access_boolean
owner	DE-M457 DE-12
owner_facet	DE-M457 DE-12
physical	279 Seiten Illustrationen
publishDate	2014
publishDateSearch	2014
publishDateSort	2014
publisher	Mare Czech
record_format	marc
series	Edice Mezi nebem a zemí
series2	Edice Mezi nebem a zemí
spelling	Čermák, Vladimír 1946- Verfasser (DE-588)142027723 aut Operace Bílá hora a černá totalita Díl 2. Dlouhá černá totalita (1648-1781) Vladimír Čermák Vydání 1. Praha Mare Czech 2014 279 Seiten Illustrationen txt rdacontent n rdamedia nc rdacarrier Edice Mezi nebem a zemí svazek č. 3 Edice Mezi nebem a zemí Literaturverzeichnis Seite 229-239 (DE-604)BV042212319 2 Edice Mezi nebem a zemí svazek č. 3 (DE-604)BV042212299 3 Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment application/pdf http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000004&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA Inhaltsverzeichnis Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment application/pdf http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000005&line_number=0002&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA Register // Personenregister Digitalisierung BSB Muenchen 19 - ADAM Catalogue Enrichment application/pdf http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000006&line_number=0003&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA Literaturverzeichnis
spellingShingle	Čermák, Vladimír 1946- Operace Bílá hora a černá totalita Edice Mezi nebem a zemí
title	Operace Bílá hora a černá totalita
title_auth	Operace Bílá hora a černá totalita
title_exact_search	Operace Bílá hora a černá totalita
title_full	Operace Bílá hora a černá totalita Díl 2. Dlouhá černá totalita (1648-1781) Vladimír Čermák
title_fullStr	Operace Bílá hora a černá totalita Díl 2. Dlouhá černá totalita (1648-1781) Vladimír Čermák
title_full_unstemmed	Operace Bílá hora a černá totalita Díl 2. Dlouhá černá totalita (1648-1781) Vladimír Čermák
title_short	Operace Bílá hora a černá totalita
title_sort	operace bila hora a cerna totalita dlouha cerna totalita 1648 1781
url	http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000004&line_number=0001&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000005&line_number=0002&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA http://bvbr.bib-bvb.de:8991/F?func=service&doc_library=BVB01&local_base=BVB01&doc_number=027683263&sequence=000006&line_number=0003&func_code=DB_RECORDS&service_type=MEDIA
volume_link	(DE-604)BV042212319 (DE-604)BV042212299
work_keys_str_mv	AT cermakvladimir operacebilahoraacernatotalitadil2

Verfügbarkeit

Es ist kein Print-Exemplar vorhanden.

Fernleihe Bestellen Achtung: Nicht im THWS-Bestand! Inhaltsverzeichnis

MARC

Datensatz im Suchindex

Es ist kein Print-Exemplar vorhanden.

Ähnliche Einträge